Kapelník Jan Vrzáček se narodil v rodině malého zemědělce v Bítovčicích „Na pohoří“ 4.2. 1942.
V Bítovčicích také vychodil 5 tříd základní školy. Do měšťanky již chodil v Lukách nad Jihlavou. Po dokončení školní docházky sháněl práci po brigádách, protože se nikam dál do škol nedostal. Za vydělané peníze na radu svého otce koupil tahací harmoniku místo plánovaného mini motocyklu „Pionýr“.
Učil se hrát sám, i když chodil na radu ke zkušeným muzikantům, až mu pan Alois Ďásek (známý a dobrý saxofonista z Bítovčic a člen kapely Ideál) nabídl, že ho bude učit hrát na saxofon. Výuka pokračovala zdárně a rychle. Pan Vrzáček když viděl synovu píli a houževnatost, prodal krávu a koupil mu vlastní hudební nástroj, tedy tenor sax. Za tři měsíce už novopečený muzikant nastoupil v dechové sekci vedle svého učitele.
V roce 1959 se Jan Vrzáček začal pokoušet o svoje aranžmá nových písniček pro tehdejší známou Meranovu kapelu Ideál.
V září roku 1968, po ukončení kapely Ideál, založil Jan Vrzáček spolu s Jiřím Varhaníkem a Janem Kubištou novou kapelu, které dali jméno Kvinton.
Měl zde hlavní funkci aranžéra a z 95 % všechny noty pocházely od něho. Hrál zde na klarinet, tenor saxofon a také doprovodnou kytaru při tzv. havajkách (se sólovou steelkytarou).
Soubor měl úspěch, v původním obsazení hrál celých 6 let, avšak během času se objevily různé osobní neshody a navíc Jan Vrzáček objevil novou hudební lásku do které se okamžitě zamiloval až po uši. Tou byla slavná brněnská kapela „Moravanka“ vedená trumpetistou Janem Slabákem a její nový styl podání lidové a dechové hudby. A protože již od svých hudebních začátků výrazně inklinoval k tomuto typu hudby (za což si brzy vysloužil přezdívku „Valdauf“ – to byl slavný kapelník a skladatel lidovky), neváhal a v létě r. 1974 „Kvinton“ opustil.
Po vzoru „Moravanky“ založil velkou dechovou kapelu Lučanka a stal se jejím kapelníkem (a nejen to, byl i aranžerem, rozepisovačem not, zvukařem, konferenciérem a jistě by se našly ještě další jeho profese).
Úspěchy tohoto celku se dostavily hned v počátku, hrálo se vše co se hrálo v rozhlase nebo vycházelo na deskách. Úspěch kapela neslavila jen na vysočině, ale jezdila takřka po celé republice a často i do zahraničí (Německo, Rakousko a Švýcarsko).
Nahrávalo se do rozhlasu, do televize a i do filmu Hrom do kapelníka – kde Jan Vrzáček psal převážnou část hudby a hrál na klarinet za populárního herce Ondřeje Havelku.
Čas ale neúprosně plynul, kapela stárla, a tak nastal generační problém. Dostavila se i krize velkých souborů. I přes toto všechno kapela s Janem Vrzáčkem včele vydržela úctihodných 30let.
Poslední vystoupení souboru spolu se svým kapelníkem bylo na „Dnech mikroregionu Loucko“ dne 3.10.2004 v Kamenici, poslední koncert v Lukách byl součástí „Májové slavnosti“ dne 1.5.2004.
Jan Vrzáček si nedopřával odpočinku, pokud někde nehrál nebo nepsal noty, intenzivně se věnoval přípravě mladých muzikantů, ze kterých také později sestavil kapelu Mladá Lučanka.
Koncem roku 1997 sestavil malou kapelu zaměřenou pevážně na interpretaci swingově orientované taneční hudby a lidovky a nostalgicky ji nazval Ideál, tato kapela odehrála tři plesové sezóny.
Jan Vrzáček byl vždy ochoten pohovořit si o své milované hudbě, diskutovat o složení své kapely a jejím repertoáru, vždy připravený zajistit vystoupení kapely ať šlo o velkou akci nebo malou místní zábavu v zapadlé vesnici. Hudba, lidová muzika, byla v samém středu jeho zájmu a jí věnoval (a obětoval) všechno, pro něj byla nad lásku, manželství, práci nebo bohatství, muzika byla jeho celý život.
Pokud jde o jeho osobní život, Jan Vrzáček se již v roce 1964 oženil, trvale se s rodinou přestěhoval do Luk nad Jihlavou a následně vychoval syna a dceru. V době rozmachu své kapely „Lučanky“ pracoval jako vedoucí Místního kulturního střediska v Lukách nad Jihlavou, poté byl v místní textilce PLEAS údržbářem. Z tohoto zaměstnání odešel začátkem devadesátých let do invalidního důchodu.
Někdy kolem roku 1994 absolvoval velmi náročnou operaci plic a vše se zdálo být dobré. Bohužel vrátila se recidiva, následovala operace, chemoterapie, ozařování. I když si stěžoval na velkou únavu a slabost, stále měl zájem o svět, život a hlavně hudbu. Jeho zdravotní stav se rychle horšil až na Štědrý den roku 2004 nemoci podlehl.
Říká se, že muž má za život postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Postavit dům se Janu Vrzáčkovi úplně nepodařilo, vzhledem k finančním možnostem to byl jenom družstevní byt, druhý úkol však splnil dokonale, syn se potatil a je z něho dobrý muzikant.
Jestli zasadil strom to se asi nedozvíme, bezpečně ale můžeme vědět, že zasadil stromek dobré české muziky nejen do srdcí svého syna a svého vnuka, ale i do srdcí mnoha svých mladých žáků, které trpělivě vyučoval ve hře na dechové nástroje a které vedl a usměrňoval ve své Mladé Lučance.
Do mnoha dalších srdcí donesl a předal to, co je po lásce v životě snad to nejkrásnější: spokojenost, radost, potěšení, ba i štěstí z poslechu dobré muziky. A že si to lidé uvědomují, je zřejmé z počtu těch, kteří ho vyprovodili na jeho poslední cestě tam, kam dříve on sám doprovázel s kapelou tolik jiných. Svojí přítomností na jeho pohřbu vyjádřili četní kolegové, posluchači a spoluobčané svůj vděk, úctu a poděkování tomuto v pravdě lidovému muzikantovi.